Noční procházka

12. července 2010 v 11:09 | 危ない - Abunai |  Informace
 Tak jo. Ta brigáda přestává být sranda. Včera mě napadl belgický ovčák.
...
Neděle je den letáků. Ráno přijel chlápek, co mi je vozí (nutno podotknout, že nezvykle brzy - dokonce mě vyhnal ještě z postele). Vyzvedla jsem si je, připravila, chvíli koukala na televizi, sedla k počítači, dokončila obrázek, jež  uvidíte, až se ozvu příště, a napsala zárodek článku s obrázkem (dopíšu hned, jak se dám trochu do klidu). Nevím, jak se mi to stalo ale byla jsem unavená víc než obvykle a tak jsem psaní po chvíli vzdala, pustila si Simpsonovi, zalezla do postele a koukala... až jsem usnula. Prospala jsem celý den a vzbudila se až kolem deváté večer. Další půl hodinu jsem se probouzela a válela, až mě máma vytáhla s tím, že "Jdeme s těma letákama." Po třiceti minutách jsme vyrazily.
Venku bylo příjemně a ve dvou a s tím, že "kvůli rušení nočního klidu" nesmíme a nebudeme na nikoho zvonit, to hezky odsýpalo a poměrně rychle jsme měly valnou část práce za sebou. Přesto se  během roznosu stačilo natolik setmít, že už nešla přečíst neosvětlená jména na zvoncích a to ani v případě, že jste na ně málem nalepili čumák. Touhle dobou už nám ale chyběly jenom nějaké dvě ulice.


Vyšly jsme z uličky, jež je kolmo napojena na tu cílovou. Je to až na samém okraji města. Domy jsou zde pouze po jedné straně cesty a podél druhé se táhne jen porost a pouliční osvětlení, jímž někdo, zřejmě z nedostatku financí, v těchto místech velmi šetřil a rozestupy mezi ostrůvky světla se v noci zdají být nekonečné. Ulice je to slepá a na jejím konci se nachází velký dům s množstvím křoví a pokrouceným zrezavělým pletivem. Nemá na sobě nalepeného žádného souseda. Ostatní stavby jsou až o kus dál, jako by se snad štítily či bály stát blíže.
"Fuj, tak tady bych fakt nechtěla bydlet... takovej dům hrůzy.."
Vykročila jsem směrem ke sloupu, k němuž byla přidělána branka a z nějž na mě už z dálky koukal v-dobách-dávno-minulých-možná bílý kastlík.
Belgický ovčák* - máte ponětí o tom, co je to za zvíře? Kolem 65 cm v kohoutku, velké zuby a kolem sedmi centimetrů dlouhé chlupy. K tomu mizerné světlo pouličních lamp a spousta stínů z něj v noci dělají vskutku děsivého tvora vzezřením srovnatelného s vlkodlakem.

Víte, když z temných koutů zahrady vyběhne obrovský, tmavý, rozzuřený, štěkající pes a vrazí do plotu, u nějž stojíte, leknete se.
Když z temných koutů zahrady vyběhne obrovský, tmavý, rozzuřený, štěkající pes a vrazí do plotu, u nějž stojíte - v místě, kde je branka a branka se rozletí, začnete být mírně zděšeni a couváte.
Když z temných koutů zahrady vyběhne obrovský, tmavý, rozzuřený, štěkající pes a vrazí do plotu, u nějž stojíte - v místě, kde je branka, branka se rozletí a pes se rozeběhne směrem k vám, mírné zděšení přerůstá ve velké.
A když z temných koutů zahrady vyběhne obrovský, tmavý, rozzuřený, štěkající pes a vrazí do plotu, u nějž stojíte - v místě, kde je branka, branka se rozletí, pes se rozeběhne směrem k vám a zakousne se vám do ruky, velmi rychle vám dojde, že tady končí veškerá legrace.
Křičela jsem. Nevím co, jak hlasitě, ani jak dlouho. Ale křičela jsem.

Tohle je přesně ten důvod, proč mám radši kočky...**

Skutečně mě fascniuje, kolik myšlenek je lidský mozek schopen vyprodukovat ve zlomku vteřiny. Možná je to prostě jen tím, že tyhle zážitky se člověku v danou chvíli protáhnout zdánlivě až na několik hodin.
Napadlo mě nohou zastavit rozlétající se branku. Myšlenka byla však pomalejší než pohyb. Tedy - než ten můj pohyb. Také jsem zvažovala psa kopnout. Pak mi ale došlo, že by mě mohl do nohy kousnout a povalit mě na zem, což by mi jen přitížilo, takže jsem si to rozmyslela. V naivní naději, že je pejsek - s prominutím - úplně blbej a bude si chtít hrát jsem odhodila srolovaný leták, jež jsem měla v ruce, tak daleko, jak jsem jen mohla. Zvíře si ani nevšimlo. Tak jsem ho chtěla vší silou praštit přes čumák. Opět jsem to ale zamítla, protože jak by asi reagoval? Co kdyby ho to ještě více rozzuřilo?
Už si nevzpomínám na všechno, co mě v tu chvíli napadlo. Vím jen, že jsem v konečném důsledku neudělala vlastně nic.

Nebýt toho, že se mnou byla máma, nevím, co by se stalo.
Zakřičela na psa pevným hlasem, aby toho nechal (v této pasáži mi opět trochu hapruje paměť a nevzpomínám si na přesný povel, jež na něj zařvala) - a zvíře? K mému (a asi nejen mému) velkému překvapení poslechlo.
V okně se někdy během incidentu objevila panička. Bezzubá stařena, co netečně pozorovala dění na ulici.
Mazlíčka si zavolala zpátky až na mámino upozornění "Utek' vám pes."

To ta baba posrala.
Už tam nikdy nevkročím. Ani ve dne a už vůbec ne v noci. Jo, správě, ty stará čarodějnice. Už se nedozvíš, že v Electro Wordu mají akce a prodávají lednice jenom za devět! Ha!

Jsem toho názoru, že na podobné věci by se mělo nahlížet s optimismem***. Takže nebudu tvrdit, že jsem měla smůlu, nýbrž štěstí. Možná štěstí v neštěstí, abych to až tak nezkreslovala.
Máma psa zastavila včas, takže jsem skončila jen s modřinou, škrábancem, bolavou a řádně oslintanou rukou. Čili nakonec největší šrám mi zůstane na psychice.
Také to svým způsobem znamená oficiální přijmutí mezi pošťáky. To je přeci známá věc, že listonoši a psi jsou spolu na ostří nože. Ačkoliv většinou je dělí plot...

A co mě na tom všem děsí vlastně nejvíc? Že k tomu byla ona šelma cvičena. Cvičena k tomu, aby bez jakéhokoliv povelu útočila na všechny kolemjdoucí. (V tomhle mě utvrzuje hned několik faktů - když máma zavelela, zkrotl; když na něj majitelka zavolala jménem, okamžitě se sebral a poslušně odklusal; když se máma zakecala se sousedem, dozvěděly jsme se, že ta bestie už má na svědomí něco lidí... -  všechny tyto informacě dohromady mě vedou k tomu, že to není vzteklé, nezvladatelné zvíře, nýbrž výborně (ač značně nevhodně) vycvičený hlídač) Kdo, proboha, se zdravým rozumem, vycvičí zvíře k něčemu takovému? Když už vám je jedno, kolika lidem to ublíží, co ta spousta žalob, jež může padnout na vaši hlavu? ..
A k tomu všemu chatrný plot a branka bez zámku...
Nechápu.


* Belgický ovčák.. hm, popravdě - nejsem si stoprocentně jistá, že to bylo zrovna tohle plmeno. Spíš možná nějaký jeho kříženec, protože to bylo jakési chlupatější.. ve valné většině detailů se s touto rasou však shodoval.

** Ne, že bych chtěla nějak podceňovat kočky, to ani náhodou. Tahle zvířata si svou "menší výbavu" kompenzjí její větší ostrostí, takže i ony dovedou ublížit (a kdybych si, kupříkladu, měla vybrat, zda by po mně měl jít vzteklý jezevčík, nebo vzteklá kočka srovnatelné velikosti, vyberu si jezevčíka - totiž, do něj můžete kopnout. Kdybyste zkusili kopnout do kočky, už ji z té nohy nedostanete), ale málokdy potkáte micku vycvičenou k tomu, aby hlídala dům a žrala lidi. I kdybyste se o něco takového s tou svou pokoušeli, nejspíš se vám na to vykašle a půjde radši spát... ona totiž nemá důvod vás bránit.


*** Což v žádném případě neznamená, že bych to sama praktikovala. Hned po mojí mámě (která, ač v noci byla ledově klidná, dnes jistě všem na potkání vypráví, jak mi čokl (poupraven do velikosti vlkodava, samozřejmě) té staré ježibaby ohlodal ruku až na kost a sežral půlku obličeje) jsem ten největší tragéd na světě. Nicméně snažím se. Tento článek budiž důkazem. Odpustila jsem si přehánění. Mám dojem, že v tomhle případě ho ani nebylo třeba...

A na závěr jedna barevná (a zcela nehodící se k tématu) fotka, aby to celé nepůsobilo příliš pochmurně.
(umístěna opět na konec článku - přestože jsem slibovala, že příště bude nahoře... ehm, no, mám tak trochu dojem, že by kazila atmosféru, takže je znovu tady...)

Má soukromá obloha chycená ve vodním masivu bazénu.
...
Účinkovali: náš bazén, schody, nafukovací míč, lehátko, mráčky, sluníčko a můj milovaný, barevný slunečník (bez něj a opalovacího krému s UV 50+ ani ránu :) 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 love-hannah-smiley | Web | 12. července 2010 v 11:14 | Reagovat

Hezů blog:)

2 Mell | Web | 12. července 2010 v 11:16 | Reagovat

zajímavá fotka :);)

3 abunai | 12. července 2010 v 11:20 | Reagovat

hodně jste to všichni četli, co?

4 Christyi* | Web | 12. července 2010 v 11:22 | Reagovat

=O nechtěla bych tohle zažít.. pokousání od psa, ve tmě u takovyho domu, jak ty popisuješ..

5 abunai | 12. července 2010 v 11:24 | Reagovat

[4]: jo, to já taky ne, ale co naděláš XD

6 Christyi* | Web | 12. července 2010 v 12:30 | Reagovat

No to je na dýl.. je to v tomto článku:
http://christyi.blog.cz/1007/7-7-2010

7 Christyi* | Web | 12. července 2010 v 12:40 | Reagovat

No to doufám, že to bude v pořádku.. :) Ae beztak že jo ;)

8 Yuna Kočkofilka I. ^-^známá také jako Yuna | Web | 12. července 2010 v 17:08 | Reagovat

už jsem to s tím FMA pochopila. Hledání kamene mudrců je normálně anime a pokračuje to filmem. A to bratrství je to samé,akorát jiná grafika  a více podobné manze(mělo by být,mangu jsem nečetla)..*jde si číst ten šíleně dlouhý článek* :-D

9 Yuna Kočkofilka I. ^-^známá také jako Yuna | Web | 12. července 2010 v 17:40 | Reagovat

tak to bych nechtěla zažít,ale v podstatě si měla štěstí. Představ si,jak by to dopadlo,kdyby to byl kupříkladu takový vlčák?Ale i tak to musel být celkem šok,co?
**ještě k těm kočkám.. no... my se s mojim kocourem perem,a vždycky to odnesu samozřejmě já. Kdybych se mu to snažila vrátit,tak bych měla plnou pusu chlupů, a vykašlávala bych je hodně dlouho... Ale fakt je,že jsem ještě neviděla cvičenou kočku na utočení a bránění pozemku či majitele... Ale kočku se dá naučit,(Max třeba slyší na jméno,a kdykoli ho zavoláš,tak alespon mnoukne) poslechne ale jen když se ji bude chtít :-D

10 Yuna Kočkofilka I. ^-^známá také jako Yuna | Web | 12. července 2010 v 17:42 | Reagovat

[9]: jsem se trochu rozepsala :D

11 abunai | 12. července 2010 v 17:50 | Reagovat

[9]: No, já mám pocit, že ovčák, nebo vlčák .. vyjde to nastejno... :)

** ano, čekala jsem, že se k tomuhle odstavci vyjádříš :D

Jo, taky mám doma kocourka a tak vím, že jsou kočky schopny naučit se toho hodně (když z toho něco mají; Pišta taky slyší na jméno a dokonce si i na povel sedne xD), ale ne v takové míře jako psi :) kočičky jsou svéhlavější a tak vůbec ^____^ ale právě to se mi na nich líbí

12 Yuna Kočkofilka I. ^-^známá také jako Yuna | Web | 12. července 2010 v 17:58 | Reagovat

[11]: tak jsem nezklamala xD

Nejlepší je,že Max se naučil (má strašně rád rolničky,a když s nimi může dělat kraval na kachličkách) když mu hodíme rolničku,on ji jako pejsek donese zpět... ^^ a tak si můžeme hrát klidně i hodinu(jenže on už je trochu starší a tak se rychle unaví)

13 abunai | 12. července 2010 v 18:02 | Reagovat

[12]: :D
jů :3 to můj kocour ještě neumí XD
ale naučím ho to! xD

14 Yuna Kočkofilka I. ^-^známá také jako Yuna | Web | 12. července 2010 v 18:10 | Reagovat

[13]: He,tak to hodně štěstí ^^

15 abunai | 12. července 2010 v 18:15 | Reagovat

:D díky

16 Deidy x] | 12. července 2010 v 21:19 | Reagovat

asi budu kopirovat hacky.. pripadam si jak debil xD

Cos provadela ty trubko mala?! Ja vedel, ze nemam odjizdet z republiky, jen co jsem par hodin pryc, tebe mi nekde sezere diva zver... T.T Davej na sebe pozor, prosimte, tohle nesmis delat... A co z tim provedete? Od ty zensky je to dost nezodpovedny, zvlast ta branka... Hmmm.. A na obrazek se tesim x] {muhaha, jine zavorky tu nejsou xD}

Ehm.. to nic, to bude dobry, uz ale nedelej zadne hlouposti T.T ... :} [xD] .. Nadherna fotka, btw, asi se cestou zpatky stavim xD

17 abunai | 12. července 2010 v 21:26 | Reagovat

[16]: nyáááááááááááááááá, Deidý se ozval! *.*
xD
já za to nemůžu T.T všcehno je to vina tý ježibaby....
Neprovedeme s tím nejspíš nic. Jediný její postih bude, že se nedozví o nejnovějších akcích xD protože už se k tomu domu nepřiblížím...
ano, ano, hnusná, stará, nezodpovědná, ošklivá ženská ˘.˘
netěš se, ten obrázek je děsný :D
{skládané závorky jsou náhodou nejlepší XD}  .. ale z těch smailíků nemůžu :D :D

Budu se snažit neumřít, Aj swér ^^
čestný pionýrský :D

och, díky .. to víš, že se stav! provedeme oboustranné setkání :D

18 klikva | 20. července 2010 v 7:57 | Reagovat

Tragická událost popsána jako krystalická sranda! Moc děkuju, ještě před chvílí mi tekly slzy smutku, nyní se tady řechtám a slzím opět. Máš obrovský talent. Jen nevím, jak to budeš stíhat, protože stejně jako překrásně kreslíš, tak taky skvělě píšeš. A je škoda, že psaní je u Tebe trochu odstrčeno na druhou kolej. Jsem nadšená, že po světě běhá někdo s takovým smyslem pro humor (a smyslem pro nesmysl)........a přijdu zas  :)

19 abunai | 20. července 2010 v 11:24 | Reagovat

[18]: panejo, tohle mě moc těší :) vážně hrozně moc ^^
vědomí, že můj článek někomu zvedl náladu, tolik chvály a to, že se konečně našel někdo, kdo pochopil můj smysl pro humor :D
děkuji moc, za všechno :)
co se psaní týče, psala bych, ale mám pocit, že o to tady lidé nemají nijak zvlášť zájem a taky moc není o čem... no, uvidíme :)
:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama