na Blog.cz

Konec. No věřili byste tomu?

Nikdy bych si nemyslela, že budu psát tento článek.

A obzvlášt pak ne na prvním blogu, který mám skutečně ráda.

Ovšem bohužel - podařilo se mi udělat onu osudnou chybu. Tu, jež je obecně uznávána jako největší chyba, jaké se jen bloger může dopustit.

Nenapadlo by mě, že se to někdy bude týkat mě. Opravdu ne. Bohužel i já mám své slabé chvilky a vyloženě vtíravé a podrazácké kamarády, kteří mají pocit, že pokud vám nevlezou do hlavy a neprostudují důkladně každou větu, slovo, ba i písmenko, které vyslovíte/napíšete/pomyslíte na něj, nejste dostatečně sdílní, jste na ně zlí, uzavření, nemáte je rádi a oni především přicházejí o obrovskou část vašeho života. Že nejsou středem vesmíru a že chcete mít místo, kde se odprostíte od dávání si pozor na pusu, kde můžete svobodně říct, že jedna z vašich přítelkyň je egoistická, povrchní bárbína, či největší blbka světa, nebo prostě jen, že máte, kurva, taky nárok na nějké to svoje soukromí, je samozřejmě pro jejich sobeckost ani nenapadne.

Sedm. Ano, přesně tohle je to děsivé číslo, které mě odsud vyhání. Číslo, které pro mnohé znamená symbol štěstí pro mne značí pouze číslovku udávající počet reálných osob (jež často ani nemohu nazvat přáteli), kteří již znají adresu tohoto blogu a samozřejmě i jeho majitelku.

Z nich dostala mé svolení pouze jedna. Ta jediná, o které jsem si myslela, že jí můžu věřit a že bude natolik taktní, že to nepustí dál. Paradoxně od ní to ví polovina zbyku.

Nezlobte se na mě, ale víc jak půl tuctu už je skutečně trochu moc a obávám se, že zde nemohu dále fungovat.

(ač uznávám, že dva z nich sem nejspíš nechodí... přesto tento týden zkrátka pomyslný pohár přetekl)

Ač si připadám, jako bych polévala benzínem svůj vlastní domov, postavený za víc jak rok - pracně cihlu po cihle, a stála nad ním se sirkou v ruce a slzách v očích, připravena ji pustit... budu to muset udělat.

Poděkujte mým skvělým přátelům.

..............................................................

Takže Diano (do prdele s anonymitou - stejně jako se slušným vyjadřováním - na takových věcech už teď nezáleží), děkuji ti, žes společně se Zuzanou rozdupala a pohřbila můj sedmnáctiměsíční projekt. Děkuji ti, žes zabila můj internetový život. Děkuji ti, žes mě donutila spálit za sebou mosty a opustit mnoho virtuálních (a mnohdy mnohem lepších) přátel. Děkuji ti za to, jak úžasně nesobecká jsi a jaké máš pochopení pro své blízké. Doufám, že stejně od srdce ti poděkují i někteří návštěvníci blogu. Stejně tak doufám, že si tě někdo z nich najde a poleje ti tu tvou vyžehlenou hlavu studenou vodou. Možná tě to probere a ty zjistíš, že ne vždycky jde jen o tebe, tebe, nebo tebe.

Aby to vše neslízla jen ona, mám tu i něco pro tebe, Zuzano. Stručně a jasně.

Díky moc, že jsi tak taktní a máš respekt k soukromí druhých - zejména pak kamarádů - a viditelně si vážíš vší té důvěry, co jsem v tebe vložila.

(Zklamala jsem se ve vás. Hrozně moc. Tak, že se to nedá ani popsat...)

Mrzí mě, že nejsem schopna do psaného textu vložit tolik ironie a sarkasmu, kolik bych si přála. Kdybych to jen zvládla, všcehno to, co by vycházelo ze slov výše, by čtenáře muselo minimálně uvrhnout do kómatu.

Mimochodem, až někdo přijdete na způsob, jak co nejvýstižněji lidem dát najevo, že nemáte zájem o to, aby se vám takto srali do života, dejte mi vědět...

..............................................................

Takže je to tady. Je ze mě blogový bezdomovec.

Pořád doufám, že je to zlý sen a já se probudím a budu moci psát dál...

Zatím jsem se ještě zcela nerozhodla, zda to tu i kompletně smažu. Je mi trochu líto vší té práce.

Stejně tak ještě nevím, zda založím nový blog - pod jinou přezdívkou. Začínat znovu od píky se mi moc nechce. Připadá v úvahu se vrátit na svůj starý blog, to jsem ale po krátké rozvaze také zavrhla. Je to minulost. A tak by to mělo zůstat. Vám tohle všechno ale může být jedno. Nejspíš už o mně neuslyšíte...

Dále váhám nad deviantartem. Mám v plánu za sebou kompletně spálit mosty, takže nejspíš odejdu i odtamtud. Bude to už druhý mnou opuštěný účet, ale co naplat... Hned jak dokončím poslední slíbené meme, už se tam asi neukážu...

A co se manga.cz, jakožto posledního odkazu v menu, týče, svou činnost tam definitivně ukončuji, to mi problém nedělá.

Nejsem si jista, jak dlouho vydržím bezcílně bloumat internetem, aniž bych u komentářů a příspěvků v diskusích mohla vyplňovat kolonku "www" ... jestli se přecejen někde usadím (ač to bude možná na úplně jiné službě, či dokonce cizojazyčném serveru), možná(!) se pár vyvolených dozví adresu (tentokrát si však dám pozor, aby se o tom nikdo, koho osobně znám, nedozvěděl (a je mi u sedacích partií, jak moc mě budete prosit, nebo že na mě za to budete naštvaní (na což, mimochodem, nemáte ani nejmenší právo), SERU na vás a můžete si za to sami za to, jak se ke mně chováte)). Budu ale vybírat s maximální pečlivostí (a nejspíše těch "šťastnýh" bude tak kolem pěti lidí, o kterých si myslím, že jim mohu důvěřovat (takže ti, kdož nosí nálepku "tichý návštěvník" nemají šanci, je mi líto), abych si byla jista, že informace neproniknou dál...

...

Beru-li v potaz, že článek je psán v dost silném afektu (jež mě ale s postupem psaní relativně přešel), je možné, že se tu čas od času ještě objeví nějaká ta fotka (přestože potom nebude tento blog stát ani za pendrek). Čistě jen proto, abych to tu udržela při životě (a možná také nebyla vyloučena z kubu, protože členství tam si vážím). Nějakých průpovídek, nebo dokonce obrázků se už ale nedočkáte. Není šance, abych se k tomu na tomto místě ještě vrátila, takže toto budiž posledním článkem s textem delším, než dvě věty.

Nejradši bych to tu celé rovnou smazala. Mám to tu ale příliš ráda na to, abych udělala takto unáhlené rozhodnutí. Což mě trochu (hodně) štve, protože by to bylo skutečně třeba...

Všechno si ještě přeberu...

Upřímně doufám, že ti, kteří mě k tomuto dokopali, cítí alepoň nějakou vinu za to, co mi provedli.

Ač pravda je, že se asi nedá předpokládat, že by mě někdo z nich byl schopen pochopit...

(Myslete si, že to přeháním, je mi to jedno... píšu, jak to cítím)

Možná už naposled ...

Vaše Ab.